Dnešní svět funguje ve znamení spěchu, shonu a zároveň nutnosti uspět a nezlomit se pod tíhou nároků, které jsou na nás kladeny. Dost často jsem však svědkem toho, že jsme to právě my sami, kdo si na hrb naloží břemeno v podobě očekávání a sebekritiky tak těžké, že se pod tou tíhou kácíme jak sirky.
I já sama jsem nemálo dlouho přemýšlela nad tím, jak přežít, jak obstát, jak dosáhnout toho, aby mě ostatní měli rádi, aby mne respektovali, abych se neustále nedostávala do situací, kdy jsem se cítila něčím nebo ještě hůře někým, zklamaná.
Vždy se pak velmi ráda vracím k jedné myšlence, která sice není moje, ale byla jsem u jejího zrodu a od té doby mi hodně pomáhá si lépe uvědomovat, kdo jsem a jakou mám hodnotu a jakou hodnotu má moje okolí.
Nejsou to druzí lidé nebo my, kdo zrazujeme svá očekávání. Ale jsou to právě naše očekávání, která zrazují nás a naše okolí.
Tato myšlenka mne dovedla k závěru, že se každý z nás musí naučit mít rád sám sebe a znát svoji hodnotu, aby to samé mohli činit druzí. Každý z nás se musí naučit být tak trochu sobcem a trpět přiměřenou mírou sebelásky, aby se naučil a byl schopen vydržet sám se sebou. Protože jedině tak se naučíme dávat i druhým, jedině tak se naučíme chápat potřeby druhých. Skrze sebe samotné. A takto dojdeme postupem času ke schopnosti opravdové lásky k druhému člověku – lásky bezpodmínečné, bez očekávání.
Otočte si celou situaci. Kolikrát jste se dostali do situace, že se někdo cítil zklamaný tím, že jste neudělali právě to, co on očekával? Kolikrát jste se cítili vy sami zklamáni tím, že se někdo druhý nezachoval podle vašeho očekávání? Na světě je však jen jedna jediná osoba, od které lze něco očekávat a na kterou se lze zlobit, pokud vaše očekávání nenaplní. Tou osobou jste vy sami. A přiznejte si – když nenaplníte svoje očekávání – opravdu jste k sobě tak přísní jako jste k ostatním? Také sami sebe sužujete pocity viny?
Já si na své cestě vytvořila takové malé desatero, které by třeba mohlo na cestě k sebepřijetí fungovat i vám.
Buď si sám sobě přítelem, protože potom:
1. nebudeš zoufale hledat lásku, něhu a pozornost, protože si ji dáš sám.
Nejde o to si říct, že nic od života nečekám, nikoho nehledám, nikoho nechci. To je hloupost. Podstatné je si uvědomit, že pokud se naučím zaměřit svoji pozornost k sobě samému a dokážu svůj život naplnit láskou k sobě samému, dokáži sám o sebe pečovat – připravím se tak ze všeho nejlépe na dobu, kdy budu moct pečovat i o někoho jiného a zároveň ho svoji nevybitou potřebou udusím nebo vyděsím.
Buď si sám sobě přítelem, protože potom:
2. nebudeš lpět na pozornosti ostatních, protože si v první řadě všímáš vlastních pocitů a sám sebe.
Zamyslete se. Jak chcete rozumět pocitům a pak tedy i potřebám druhých lidí, když se nevyznáte sami v sobě, ve svých pocitech? Reagujte na to, co cítíte v různých situacích a naučte se pojmenovat příčiny vašich pocitů. Když se nevyznáte v sobě samých a přirozeně tak ani v druhých, nikdy se nebudete cítit spokojení a jen těžko se někdo bude cítit spokojeně s vámi.
Buď si sám sobě přítelem, protože potom:
3. budeš pečlivě a s rozumem zvažovat, čemu a komu věnuješ svůj čas a energii a pozornost.
Každý z nás se zabývá spoustou otázek, hledáním odpovědí, věnujeme se činnostem, které nás o nic neobohacují, ztrácíme čas tím, že se neustále porovnáváme a poměřujeme s ostatními, namísto toho, abychom si udělali plán. Plán dílčích kroků, které nás dovedou ke spokojenosti. Ale je důležité mít na paměti, že pokud má naše spokojenost záviset na někom jiném než na nás samotných, nezvolili jsme správnou cestu. Neočekávejte, že vás spokojenými, neřku-li šťastnými, udělají druzí. Tu moc máte jenom vy sami.
Buď si sám sobě přítelem, protože potom:
4. budeš stavět štěstí na první příčku svých hodnot.
Zamyslete se nad tím, jak máte složen svůj žebříček hodnot. Představte si, že ke svému cíli musíte dojít skutečně po jednotlivých příčkách… Jaká chcete, aby byla vaše cesta?
Buď si sám sobě přítelem, protože potom:
5. nebudeš nikdy cítit vinu proto, co jsi udělal. Vždycky budeš vědět, že děláš to nejlepší, čeho jsi v danou chvíli schopen.
Sám k sobě je člověk nejpoctivější. Proto si sám na sobě natrénuješ dobrý přístup. Takové konání se pro Tebe stane samozřejmé a rutinní a budeš tak trochu i ze zvyku činit pro druhé.
Buď si sám sobě přítelem, protože potom:
6. sám v sobě najdeš přesně to, co ostatní hledají ve vnějším světě. Najdeš, co chceš, aby druzí viděli.
Buď si sám sobě přítelem, protože potom:
7. přijmeš druhé přesně takové, jací opravdu jsou.
Cesta skrze vlastní sebepřijetí a nalezení své vlastní hodnoty je tou, která nás dovede k cíli, tedy ke schopnosti přijímat druhé přesně takové, jací jsou a bez očekávání, že se stanou takovými, jaké je chceme mít.
Buď si sám sobě přítelem, protože potom:
8. budeš milovat, protože to tak cítíš a ne proto, že to potřebuješ.
Naše nevybité ambice, touhy, citová vyprahlost – všechny ty emoce, které nedokážeme mnohdy dát ani sami sobě, nás velmi často vrhají do situací, které jsou zbytečné a od samého začátku zatracené k neúspěchu. A ve chvíli, kdy se objeví někdo, kdo jen trochu naznačí možnost toto vše vypustit, my se stáváme neřízenou střelou, která si v danou chvíli neuvědomuje, zda opravdu miluje nebo zda má potřebu milovat bez ohledu, zda se k nám ten druhý hodí a my se hodíme k němu.
