Chtěl bych vás dnes dovést k zamyšlení nad intolerancí, nedůvěřivostí a potažmo neopodstatněnou lidskou zlobou.
Všimli jste si jak často, nejen lidé kteří jsou kolem vás, ale možná i vy sami vybuchujete nad maličkostmi? Třeba ráno v autobusu či tramvaji, když se o vás někdo nešetrně otře svou objemnou taškou či batohem, v tlačenici vám stoupne na nohu nebo do vás neúmyslně strčí. Nebo v obchodě, když si kupujete pečivo k snídani a není to vaše oblíbené či je zvlhlé a evidentně včerejší.
Ano, reagujete podrážděně - někdo víc a někdo méně, někdo se ohradí verbálně a jiný jde hned do brutálního konfliktu. Bez přemýšlení, bez pochopení kontextu situace, okamžitý horký start. Nášlapná mina.
Děláte to i lidem, kteří vám jsou blízcí? Lidem, které máte rádi a se kterými jste rádi, milujete je a velmi vám na nich záleží? Věřím a pevně doufám, že vaše odpověď je NE!
Čím to je, že svému malému synkovi dovolíte, aby vám skákal po břiše a zkoušel, kolik vydržíte, když do vás strká nebo když vehementně a usilovně tluče do vaší hlavy hlavou své plyšové opice. Trpělivě odpovídáte na jeho nekonečné a zcela evidentně naprosto zbytečné otázky, smějete se jeho pokusům vás shodit ze židle či povalit na záda. Čím to že připálené jídlo připravené vaší milovanou partnerkou ve vás nevzbudí vztek, ale jen úsměv a objetím svou nešťastnou partnerku uklidníte a ujistíte ji, že se nic strašného nestalo, že vlastně lehce křupavé roštěnky jsou jen zvláštní.
Jistě si dokážete odpovědět sami - je to tím, že je máte rádi a tak jim tolerujete i to, co by jiným tak snadno neprošlo. Poskytujete jim veškeré své pochopení, toleranci a lásku protože očekáváte stejné i od nich. A je vám dobře.
Milovanému dovolíte mnohem víc, často až na hranice. Někdy pro toho, koho nechcete ztratit, i zavřete oči nebo se tváříte, že o ničem nevíte nebo vám to nevadí. Nezapomeňte ale, že stejné to může být i opačně - to že se vám "podařilo" něco, na co nejste před svým partnerem moc pyšní, skrýt, může být ve skutečnosti nikoliv dosaženo vaší mazaností a šikovností, ale právě jeho obrovskou tolerancí k milovanému partnerovi. Tou tolerancí, která ale stejně dobře zafunguje, když budete ke svému partnerovi upřímní a budete s ním komunikovat, mluvit o svých problémech a obavách. Je to všechno o vzájemné důvěře a otevřenosti. A pokud v otevřené komunikaci tolerance nezafunguje - bylo něco stejně špatně.
Všechno však má limity - míra tolerance je jako akumulátor, když ji nebudete dobíjet, ztratí svou energii.
Tuto úvahu pro Vás i pro mě napsal čtenář "efendi". Moc děkuji.
