V poslední době o vztazích přemýšlím víc než kdy jindy. Už ani nevzpomenu na všechny ty hovory s kamarádkami, kdy jsme si lámaly hlavu proč že nám ty vztahy nefungují. Proč, i když jsou oba v páru ze začátku velmi zamilovaní, přijde po pár týdnech vystřízlivění. Nespočítám všechny články, které jsem přelouskala v naději, že dostanu odpověď. A právě v poslední době jsem našla odpovědi a překvapilo mě jak snadné to všechno vlastně je.
Zamysleli jste se někdy, jak ke svým vztahům přistupujete? A jaký je rozdíl mezi vztahem a prací? O práci víte několik věcí. Když ji nebudete dělat dobře, skončíte. Aby za vámi byly vidět výsledky, musíte své práci věnovat dostatek úsilí, snahy, někdy i námahy, hodně času. Dost často musíte ke svým úkolům v práci přistupovat nejen zodpovědně, ale musíte hledat nové postupy, nové možnosti a hodně se učit, abyste dosáhli svého cíle. Abyste ke svému cíli došli, stanovujete si priority a jakýsi "byznys plán", metodiku, dílčí kroky, které vás k cíli dovedou. V rámci svého projektu musíte také správným způsobem komunikovat se svými kolegy. Protože když s nimi budete komunikovat nebo s nimi budete komunikovat nedostatečně, je vám víc než jasné, že nikdy do vašeho projektu nepřinesou právě to, co vy potřebujete.
Se vztahy je to naprosto totožné. Přijde vám to neromantické? Ale vůbec ne. Právě naopak. Ostatně romantika (ať už si pod ní představujete cokoli) může být právě jedním z dílčích úkolů, který do svého projektu chcete zabudovat. Ostatně každému projektu musí předcházet důkladná příprava, stanovit si, co je vlastně naším cílem. I když ani já nejsem ten typ, doporučuji, abyste si následující zkusili hodit na papír. Budete sami překvapeni, až uvidíte výsledek. :)
Troufám si říct, že naprostá většina vztahů nemá šanci na úspěch právě proto, že podceníme přípravu. Jak by měla vypadat taková příprava? Asi mi určitě dáte za pravdu, že taková příprava zahrnuje představu o našem partnerovi, že to je náš cíl. Ale zde vidím tu chybu. Naším cílem přeci není samotný partner, naším cílem je přeci spokojený vztah, který nám vydrží napořád. Výborně, máme cíl - chceme dlouhodobý perspektivní vztah, ve kterém budeme trvale spokojení.
Když jsme si stanovili cíl našeho projektu, je na čase si také ujasnit jaké kroky musíme podniknout k tomu, abychom dosáhli našeho cíle – spokojeného vztahu. A opět – i zde se nabízí – vymyslím si partnera/partnerku. Špatně. Zde je na čase si stanovit jaký má být můj projekt, tzn. co od projektu očekávám a kolik jsem ochotna/ochoten do něj investovat. Rozhodně tuto část nechápejte ve smyslu, že si budete snít o krásném princi na bílém koni – jak jsem říkala, na to je vždycky dost času. Uvědomte si, jací jste vy sami, co je pro vás v životě a ve vztahu důležité, napište si to na papír. Zamyslete se nad tím, kam chcete směřovat, co chcete dělat v budoucích obdobích svého života, kdy chcete děti, jak dlouho chcete ještě studovat nebo se věnovat kariéře, jakým způsobem vlastně vůbec chcete žít? A hlavně, buďte sami k sobě upřímní, nic si nenalhávejte ani nepřikrášlujte, buďte realističtí. Je to váš projekt a chcete dojít k cíli, nebo ne?
Ano, dočkali jste se. Je čas si rozmyslet, jaký by měl být náš partner. Znovu si prohlédněte, co všechno jste si napsali bod výše. A věnujte tomu opravdu velkou pozornost. Uvědomte si, že i když se vám líbí vysoký černovlasý sportovec a vy raději koukáte na filmy a čtete knížky a o fitcentrech s odporem čtete jen v časopisech a dovolená na horách nebo ve stanu je pro vás ekvivalentem k hororovému zážitku, rozhodně si na sportovce nechte zajít chuť. Prostě vy i on budete dřív nebo později narážet na fakt, že jste každý z jiného těsta.
Váš partner by měl mít stěžejní charakterové vlastnosti a základní názorové principy totožné s Vámi. Naopak to co Vás bude od partnera odlišovat, má tvořit jakousi dynamiku vztahu. V žádném případě rozdíly mezi Vámi nemají být příčinou nebo jen možnou vidinou budoucích konfliktů. Dost často se ze začátku vztahu dopouštíme této fatální chyby. V počáteční zamilovanosti partnerovy rozdíly vnímáme jako chyby, které jsou akceptovatelné. Ale asi všichni jsme už pocítili na vlastní kůži, že časem se z dříve akceptovatelných chyb stanou důvody k hádkám a nedorozuměním.
Až budete tvořit ideál svého partnera, stanovte si soubor vlastností, které jsou pro Vás zásadní a nejede přes ně vlak. Stanovte si soubor vlastností, které mají menší prioritu, ale jsou doplňkem první skupiny, takovými těmi drobnými odstíny. A ještě jedna maličkost. A to mluvím z vlastní zkušenosti. Kašlete na sebepodhodnocování, ale také sami sebe nepřeceňujte. Kašlete na to, že spousta Vašich požadavků je povrchních. Vy si modelujete partnera, se kterým po zbytek života chcete pracovat na Vašem projektu a chcete, aby to byl společný projekt. A k tomu potřebujete parťáka, se kterým to zvládnete, se kterým se budete soustředit na cestu k cíli a nebudete plýtvat energií a pozorností na to čím je nebo není Váš partner.
Až potkáte někoho, kdo se Vám bude líbit, poznávejte ho. Ptejte se, zjišťujte, zda Váš potencionální protějšek splňuje Vaši představu. A i zde velký pozor. Velice často se stává, že se nám protějšku splaší hormony a my se opět uchýlíme k osvědčenému modelu – ono to nějak půjde… Ne, nepůjde. Stanovili jste si nějaká pravidla. Buďte ke svým pravidlům nekompromisní a důslední a neokrádejte sebe ani Váš potencionální protějšek tím, že to prostě zase jednou zkusíte.
Když překonáme tyto počáteční těžkosti, kdy budoucí úspěch leží opravdu jen a pouze na nás a našem výběru, je velmi pravděpodobné, že se náš projekt se posunul do další fáze. Do fáze, kde je nutné vzájemně kooperovat s naším partnerem. A opět se dostáváme k té práci.
Bez čeho se neobejdete v zaměstnání při práci na nějakém projektu? Pokud jste si odpověděli, že bez kolegů, účetní, telefonu, PC – potom máte pravdu jen napůl. Zamyslete se nad společným jmenovatelem těch věcí – ano, je to KOMUNIKACE. Bez komunikace prostě neuděláte nic. Nechci se Vám tu dlouze rozepisovat o důležitosti komunikace. Ale zkuste si odpovědět na následující otázky. Umíte se svým partnerem mluvit i o nepříjemných okolnostech Vašeho vztahu? Máte s partnerem „nevyčerpatelnou“ zásobu témat? Povídáte si sami od sebe?
Ráda bych se zastavila nad pár zdánlivými drobnostmi. Každý projekt vyžaduje soustavnou práci, péči a pozornost, aby se Váš projekt rozvíjel a blížili se k cíli. Váš projekt je vztah. A je to velmi dlouhodobý projekt, může být vyčerpávající. Ale pokud se o Váš vztah budete starat, budete o něj pečovat, bude se rozvíjet. Na pozadí všech těch činností, které povedou ke spokojenosti ve Vašem vztahu, by se mělo odehrávat něco zásadního. Nezapomínejte, že nic není samozřejmostí a naslouchejte si. Není samozřejmostí, že Váš partner chodí do práce. Není samozřejmostí, že Vám partnerka pere a žehlí. Není samozřejmostí, že Váš partner se o Vás a rodinu stará. Není samozřejmostí, že Vaše partnerka vytřela podlahu. Není samozřejmostí, že Vám partner odtáhl nákupní tašky až k lednici. Ovšem mělo by být samozřejmostí, že si uvědomujete, co ten druhý dělá, co ho to stojí, co to pro něj obnáší a jak vám to pomohlo.
Naše životy jsou naplněny všedními úkony a činnostmi, ale záleží jen na nás, jakou hodnotu vidíte v tom, čím je Váš životem naplněn.
Vidíte to jinak?
